|
 Vážení čtenáři a čtenářky,
láska a touha žít spolu patří k nejkrásnějším věcem v lidském životě. Lesbám a gayům však společnost v uskutečnění této touhy v minulosti nepřála. Tabu a posléze názor, že jde o ryze soukromou věc, jež se společnosti jako celku netýká, byly až donedávna také implicitním postojem české společnosti. Přijetí zákona o registrovaném partnerství je zlomem. S jistou nadsázkou bychom mohli říci, že se jím česká společnost konečně odhodlala uznat, že "láska je láska".
Prosazení zákona bylo během na dlouhou trať. Od předložení prvního návrhu zákona o registrovaném partnerství v Parlamentu ČR v roce 1997 ke schválení zákona uplynulo téměř jedno desetiletí. Největší zásluhu na jeho prosazení mají ti, kteří nesli odhodlaně štafetu naděje a vzdoru a nenechali se odradit odmítáním. Respekt si ale zaslouží i ti, kdo dovedli naslouchat a změnit svůj odmítavý postoj či lhostejnost.
Osobně jsem zákonu a jeho protagonistům vždy držela palce. Přesvědčení, že to jednou vyjde, jsem ale nabyla až poté, co jsem se seznámila s prací nizozemského badatele a aktivisty Keese Waaldijka. Pomohl mi pochopit, že uznání rovných práv leseb a gayů je součástí velké revoluční cesty naší civilizace ke svobodě a rovnosti, která se v praxi uskutečňuje i malými a postupnými změnami. Takovou změnou je i zákon o registrovaném partnerství.
Registrované partnerství je v českém právním řádu zcela nový institut. Je proto důležité, aby každý, kdo jej hodlá využít, věděl, jaká práva a povinnosti uzavření registrovaného partnerství přináší. Publikace, kterou máte nyní v rukou, je proto nanejvýš aktuální a užitečná.
Chci popřát všem, kteří budou číst publikaci s praktickým úmyslem, aby jim byly informace o uzavření registrovaného partnerství prospěšné. A také, aby se k ní nikdy nemuseli vrátit se záměrem prostudovat pasáže o způsobu ukončení tohoto svazku.
Andrea Baršová
ředitelka odboru pro lidská práva Úřadu vlády
|
Partnerství: 
