Právní důsledky uzavření RP

Rozhodnou-li se partnerky či partneři svůj vztah zformalizovat a vstoupí do registrovaného partnerství, má pro ně tento vstup do partnerství, obdobně jako u uzavření manželství, právní dopady v řadě různých oblastí života. Partnerství jim na jedné straně usnadní společný život, budou moci oficiálně vystupovat jako pár a okolí je takto bude muset respektovat, na straně druhé jim vzniknou nové povinnosti směřující hlavně vůči druhé partnerce / druhému partnerovi.

1. společné záležitosti partnerství
2. zastupování druhé partnerky / druhého partnera
3. vyživovací povinnost mezi partnerkami / partnery
4. majetkové vztahy
5. nájem bytu
6. vyživovací povinnost po skončení partnerství
7. dědění (včetně práva na ochranu osobnosti)
8. informace o zdravotním stavu
9. partnerka / partner se považuje za osobu blízkou
10. povinnosti při evidenci na úřadu práce – hledání zaměstnání
11. společně posuzované osoby pro účely různých dávek
12. živnostenské podnikání
13. důsledky v trestním právu
14. daňové řízení

1. Společné záležitosti partnerství

Uzavřením partnerství vznikají partnerkám / partnerům práva a povinnosti, která jsou stejná pro obě strany. Není možné, aby jedné osobě z partnerství vznikala pouze práva a druhé pouze povinnosti nebo aby jedné straně vzniklo více práv a druhé více povinností.

Partnerky či partneři se uzavřením partnerství zavazují k tomu, že budou společně řešit věci, které se týkají jejich partnerského soužití. V případě, že se na některých podstatných věcech nedokážou dohodnout, rozhodne za ně soud, a to pouze na návrh jedné strany. Soud však nemůže rozhodovat spor mezi partnerkami / partnery, který se týká výkonu povolání a pracovního uplatnění.

2. Zastupování druhé partnerky / druhého partnera ³⁾

Partnerky či partneři se mohou vzájemně zastupovat v běžných záležitostech, zejména mohou za druhou stranu přijímat běžná plnění, např. převzít na poště balík nebo dopis, není-li určen do vlastních rukou, vypůjčit si knížku v knihovně či zrušit rezervaci v hotelu. Při tomto zastoupení vznikají práva a povinností přímo zastoupené partnerce / zastoupenému partnerovi. Mají‑li partnerky / partneři pochybnosti o tom, zda se jedná o běžnou záležitost, a chtějí‑li se nechat vzájemně zastupovat, je možné to vyřešit vystavením plné moci. V žádném případě se však nemohou vzájemně zastoupit v jednání před soudem.

Jednání jedné partnerky / partnera, které se týká běžných záležitostí jejich partnerství, zavazuje obě tyto partnerky / oba tyto partnery společně a nerozdílně. Objedná‑li např. jedna partnerka / jeden partner malíře pokojů, aby vymaloval jejich společný byt, a nezaplatí mu, může tento malíř požadovat peníze i od druhé partnerky / druhého partnera. Druhá partnerka / druhý partner se tak nemůže zbavit odpovědnosti poukazem na to, že o jednání svého partnera / své partnerky nevěděl/a. Musí se však jednat o závazky, které vznikly za dobu trvání partnerství. Aby byla zachována právní jistota třetích osob, budou takovéto závazky platné i v případě, že partnerství později skončí nebo bude prohlášeno za neplatné.

3. Vyživovací povinnost během trvání RP ⁴⁾

Osoby, které vstoupí do partnerství, mají vzájemnou vyživovací povinnost. Nemá‑li jedna strana dostatečné prostředky, je druhá strana povinna jí tyto prostředky poskytovat.

Pokud jedna strana svoji vyživovací povinnost neplní, nebo se obě strany nejsou schopny dohodnout, v jaké výši by ji měla plnit, rozhodne o ní na návrh jedné strany soud. Soud stanoví rozsah vyživovací povinnosti s přihlédnutím k péči o společnou domácnost tak, aby "kulturní a hmotná úroveň obou partnerek či partnerů byla zásadně stejná". Platí, že obě strany by měly sdílet svoji životní úroveň. Jsou‑li příjmy jedné z partnerek / jednoho z partnerů nižší, nebo je‑li např. kvůli péči o společnou domácnost, zcela bez příjmů, má i tak právo se podílet na požitcích plynoucích z příjmů movitější partnerky / movitějšího partnera. Vyživovací povinnost mezi partnerkami / partnery předchází vyživovací povinnosti dětí; partnerka / partner, která/ý je nezaopatřen/a se tedy musí obrátit napřed na svou partnerku či na svého partnera a až potom na své děti, pokud je má.

4. Majetkové vztahy

Uzavřením registrovaného partnerství nedochází ke vzniku společného jmění partnerek / partnerů (na rozdíl od manželství). Věc nabytou za trvání partnerství (např. auto, byt, dům, vybavení domácnosti) nabývají partnerky / partneři zásadně buď do individuálního vlastnictví jedné z partnerek / jednoho z partnerů nebo do spoluvlastnictví obou partnerek / partnerů. Pokud se partnerky / partneři nedohodnou, nabudou věc do podílového spoluvlastnictví rovným dílem, tedy každá strana nabude 50%, a to bez ohledu na to, jakou výší se na koupi věci podílela. Chtějí‑li si partnerky / partneři určit spoluvlastnické podíly jinak, např. podle výše investice do věci, musí si tyto podíly dohodnout, nejlépe písemně. Vzájemná ústní dohoda by se jim později v případě sporu velmi těžko prokazovala.

Forma vlastnictví nebude pravděpodobně pro partnerky / partnery důležitá během trvání partnerství. To se však může zcela změnit v okamžiku, kdy se rozhodnou své partnerství ukončit nebo v případě smrti jedné či jednoho z nich, kdy vyvstane otázka, které věci jsou předmětem dědictví. Pokud jde o nemovitý majetek (např. dům, byt, pozemek), bude pravděpodobně situace jednodušší, neboť nemovitý majetek se nabývá na základě písemné kupní smlouvy a vlastnictví k němu je zapsáno v katastru nemovitostí, takže bude zřejmé komu a v jakém poměru nemovitost patří.

Mnohem složitější může být situace u věcí movitých, neboť při nabývání, tedy nákupu, těchto věcí se obvykle kupní smlouva nesepisuje písemně. Může tak vyvstat spor o to, kdo je vlastníkem věci nebo zda je věc ve spoluvlastnictví obou. V takovém sporu nese důkazní břemeno osoba domáhající se vlastnictví nebo spoluvlastnictví, tedy ona by musela prokázat, že je vlastnicí / vlastníkem nebo spoluvlastnicí / spoluvlastníkem věci, již se domáhá.

5. Nájem bytu ⁵⁾

Uzavřením registrovaného partnerství nedochází automaticky ke vzniku společného nájmu bytu, který má jedna z partnerek či jeden z partnerů pronajatý, nebo který si jedna strana za dobu trvání partnerství pronajala. Chtějí‑li partnerky / partneři společný nájem bytu, mohou se s pronajímatelem na společném nájmu bytu dohodnout v nájemní smlouvě. To je jediný možný způsob, jak jim společný nájem bytu vznikne. Najímají‑li si byt za dobu trvání partnerství, mohou se o společném nájmu dohodnout s pronajímatelem, měla‑li jedna strana pronajatý byt již před vznikem partnerství, mohou požádat pronajímatele o změnu nájemní smlouvy. V obou těchto případech je však předpokladem společného nájmu bytu souhlas pronajímatele.

Přestože nedochází uzavřením registrovaného partnerství ke vzniku společného nájmu bytu, vzniká po dobu partnerství partnerce / partnerovi právo užívat byt, který má druhá strana pronajatý, a užívat práva s ním spojená, jako je právo užívat společné prostory (chodby, sklepy, kočárkárna, dvůr apod.) a zařízení domu, a požívat plnění, jejichž poskytování je s užíváním bytu spojeno. Toto právo má za trvání partnerství partnerka / partner i proti vůli druhé partnerky / partnera (např. v případě sporu mezi partnerkami / partnery).

V případě smrti partnerky / partnera, která měla / který měl byt v pronájmu, dojde k přechodu nájmu na pozůstalou osobu (tedy druhou partnerku / druhého partnera). Podmínkou však je, že se zemřelou osobou žil/a v den její smrti ve společné domácnosti a že nemá vlastní byt. Za této situace dojde k přechodu nájmu, přestože partnerky / partneři společný nájem bytu neměly. Avšak dojde‑li k zániku partnerství jinak než smrtí partnerky či partnera, tedy zrušením partnerství nebo vyslovením neplatnosti či neexistence partnerství, potom zcela zanikne právo osoby, která není nájemkyní / nájemcem bytu, byt užívat.

6. Vyživovací povinnost po skončení partnerství

Za splnění určitých podmínek může trvat nebo vzniknout vyživovací povinnost mezi bývalými partnerkami / partnery i po skončení registrovaného partnerství. Není‑li po zrušení partnerství jedna strana schopna se sama živit, může na své bývalé partnerce / bývalém partnerovi žádat, aby jí na "přiměřenou výživu" přispíval/a. Výše příspěvku záleží na jejích / jeho možnostech a majetkových poměrech. Nedohodnou‑li se na výši nebo nedohodnou‑li se na výživném vůbec, rozhodne soud. Zde již však neplatí to, že partnerka / partner má právo sdílet životní úroveň své bývalé partnerky / bývalého partnera, výše výživného tak může být podstatně nižší, než by byla za trvání partnerství.

Zvláštní situace nastává, pokud se osoba požadující výživné nepodílela na rozvratu soužití a ukončením partnerského vztahu jí byla způsobena závažná újma (např. opouštěná osoba je těžce nemocná, finančně závislá vzhledem k péči o společnou domácnost). Této bývalé partnerce / tomuto bývalému partnerovi může soud přiznat právo, aby jí - až po dobu tří let - druhá strana poskytovala výživné až do výše, v jaké by jí bylo poskytováno za trvání partnerství (tedy zásadně stejná hmotná a kulturní úroveň obou partnerek / partnerů). Po skončení této doby (až tříleté) má tato osoba nárok na výše zmíněné nižší výživné (viz předešlý odstavec).

Povinnost platit výživné bývalé partnerce či bývalému partnerovi zanikne uplynutím doby, na kterou byla stanovena nebo dohodnuta, smrtí osoby platící výživné nebo jejím prohlášením za mrtvou, nebo uzavřením nového registrovaného partnerství nebo manželství osobou, která dostávala výživné. Právo na výživné nezanikne tehdy, najde‑li si oprávněná partnerka či oprávněný partner novou partnerku nebo nového partnera, ale až v okamžiku, kdy s ní nebo s ním vstoupí do formálního svazku.

Bývalé partnerky / bývalí partneři se také mohou dohodnout, že pravidelné placení výživného bude nahrazeno vyplacením jednorázové částky. Takovouto dohodu musí uzavřít písemně. Jejím uzavřením pak zanikne právo požadovat od bývalé partnerky či bývalého partnera další výživné.

Vyživovací povinnost bývalých partnerek / partnerů i po skončení partnerství předchází vyživovací povinnosti dětí. Povinnost dítěte nebo dětí poskytovat výživné své matce či otci vzniká až tehdy, není‑li druhá strana schopna vzhledem ke svým majetkovým poměrům výživné poskytovat.

Jak bylo uvedeno, na výši výživného se mohou partnerky / partneři dohodnout. Pokud se nedohodnou, rozhoduje na návrh jedné ze stran soud. Ten při stanovování výše výživného vychází z okolností na straně obou partnerek / partnerů, přičemž na straně oprávněné partnerky / oprávněného partnera zkoumá odůvodněné potřeby. Na straně osoby povinné platit výživné přihlíží k jejím možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům.

Výživné mezi partnerkami / partnery (i bývalými) se poskytuje v pravidelných opakujících se (obvykle měsíčně) splátkách.

Soud výživné nepřizná, pokud by to bylo v rozporu s dobrými mravy.

7. Dědění ⁶⁾ a právo domáhat se ochrany osobnosti

Uzavření registrovaného partnerství usnadní řešení majetkových záležitostí v případě úmrtí jedné z partnerek či jednoho z partnerů. Zákon akceptuje, že osoby žijící ve svazku spolu obvykle hromadí majetek. K tomu, aby po sobě vzájemně dědily, již nepotřebují sepisovat závěť, neboť se stávají vzájemnými dědičkami / dědici ze zákona. Pozůstalá partnerka / pozůstalý partner je v dědickém právu postavena / postaven na roveň manželky / manžela, neboť dědí v první skupině dědiců. V této skupině dědí společně s dětmi zesnulé/ho, přičemž každý z nich pozůstalá osoba i děti - dědí stejným dílem (např. má‑li zůstavitelka / zůstavitel dvě děti, budou každý dědit jednu třetinu).

Pozůstalá osoba nemůže, stejně jako manželka / manžel, dědit sama v první skupině. Tudíž nemá‑li zůstavitelka / zůstavitel žádné potomky, bude pozůstalá osoba dědit ve druhé dědické skupině. V této skupině dědí společně s rodiči zůstavitelky / zůstavitele a těmi, kteří žili s touto osobou nejméně po dobu jednoho roku před její smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli na ni odkázáni výživou. Nicméně pozůstalá partnerka / pozůstalý partner ve druhé skupině zdědí nejméně polovinu dědictví. Pokud není další dědic v této druhé skupině (rodiče zůstavitelky / zůstavitele již zemřely), pozůstalá osoba zdědí celé dědictví.

Předmětem dědictví jsou pouze věci, které měl/a zůstavitel/ka ve svém vlastnictví. U věcí, které měly partnerky / měli partneři v podílovém spoluvlastnictví, se předmětem dědictví stane pouze podíl zemřelé osoby (např. ideální polovina domu).

S dědictvím souvisí i právo partnerky / partnera uplatňovat ochranu osobnosti zemřelé partnerky / partnera. Ochranou osobnosti je právo každého člověka na ochranu zejména svého života a zdraví, na ochranu své cti a důstojnosti, svého jména apod. Za porušení práva na ochranu osobnosti se považuje i diskriminace z důvodu sexuální orientace. Je‑li porušeno právo na ochranu osobnosti, má daná osoba právo domáhat se ochrany tohoto práva soudní cestou. Pokud zemřela, přechází pak toto právo na její pozůstalou partnerku / pozůstalého partnera a to bez ohledu na to, zda do zásahu osobnostních práv došlo ještě za života nebo až po její / jeho smrti.

8. Informace o zdravotním stavu partnerky či partnera

Partnerka či partner má právo znát informace o zdravotním stavu své nemocné partnerky / svého nemocného partnera. Lékaři mají vhodným způsobem informovat o povaze onemocnění a o potřebných výkonech. ⁷⁾

9. Institut osoby blízké

Podle občanského zákoníku jsou partnerky / partneři chápány/i automaticky jako osoby blízké.

Ostatní gay či lesbické páry jsou jako osoby blízké posuzovány jen tehdy, pokud jsou vůči sobě navzájem ve vztahu obdobném, jako je vztah rodinný, a pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá strana důvodně pociťovala jako újmu vlastní. U registrovaných partnerek / partnerů není nutno splnění těchto podmínek dále dokazovat.

Z právního statutu osoby blízké vyplývá řada práv a povinností v mnoha právních oblastech (např. u předkupního práva třetí osoby).

10. Zaměstnanost a hledání zaměstnání

Osoba hledající práci většinou následuje svou partnerku / svého partnera do místa výkonu práce, aby zbytečně nedocházelo k jejich odloučení. To jí může zabránit v plnění některých povinností, které jsou jí při hledání zaměstnání (evidenci na úřadu práce) uloženy úřadem práce nebo zákonem. Nicméně místo výkonu nebo povaha zaměstnání partnerky / partnera jsou považovány za vážný důvod, který je úřad práce povinen vzít na vědomí a nemůže tak osobu následující svoji partnerku / svého partnera za nesplnění některých povinností postihovat.

Vykonává‑li partnerka / partner práci mimo místo trvalého pobytu, partnerka / partner hledající zaměstnání může z tohoto vážného důvodu požádat o zprostředkování zaměstnání úřad práce ve správním obvodě ⁸⁾, kde se zdržuje, a nemusí tak dojíždět na úřad práce v obvodu svého bydliště.

Osoba hledající práci nemůže být rozhodnutím úřadu práce vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání, pokud je místo výkonu nebo povaha práce její partnerky / jejího partnera důvodem toho, že nesplnila některou ze stanovených povinností, např.:

• odmítne nastoupit do vhodného zaměstnání
• neplní podmínky stanovené v individuálním akčním plánu
• odmítne nastoupit na dohodnutou rekvalifikaci, neúčastní se rekvalifikačního kurzu ve stanoveném rozsahu ⁹⁾

Nedokončí‑li osoba hledající zaměstnání z důvodu místa výkonu nebo povahy práce své partnerky / svého partnera rekvalifikaci nebo nenastoupí‑li do vhodného zaměstnání odpovídající její rekvalifikaci, kterou právě získala, není povinna uhradit náklady rekvalifikace.

Také v případě, že se z důvodu povahy práce nebo místa výkonu práce své partnerky / svého partnera nedostaví na úřad práce ve stanoveném termínu, nemělo by takovéto jednání být úřadem práce chápáno jako maření součinnosti ¹⁰⁾, které by jinak bylo důvodem pro vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání.

11. Společně posuzované osoby

Uzavření registrovaného partnerství se projeví i v oblasti sociální, neboť registrované partnerky / registrovaní partneři se považují pro účely poskytování některých sociálních dávek (zejména státní sociální podpora ¹¹⁾) za společně posuzované osoby, pokud spolu užívají byt a společně hradí náklady na své životní potřeby.

12. Živnost

Zemře‑li podnikající osoba, která žila v registrovaném partnerství, může v jejím podnikání pokračovat pozůstalá partnerka/ pozůstalý partner, je‑li dědičkou / dědicem živnosti. Není‑li dědičkou / dědicem živnosti, může v podnikaní pokračovat pouze za předpokladu, že je spoluvlastnicí / spoluvlastníkem majetku, který je k provozování živnosti používán. V případě, že existují dědicové ze závěti, může v živnosti pokračovat pouze společně s těmito dědici. Nejsou‑li žádní dědicové ze závěti, může pokračovat v živnosti sama / sám.

13. Důsledky registrovaného partnerství v trestním právu

Partnerka či partner jsou, stejně jako manžel či manželka, považováni podle trestního zákona i zákona o přestupcích za osobu blízkou, což má dopad v některých konkrétních ustanoveních. Za předpokladu, že se nejedná o trestné činy jako je vlastizrada, záškodnictví, teror, teroristický útok, vyzvědačství apod. ¹²⁾ nebude trestné, jestliže partnerka či partner:

• napomáhá své partnerce / svému partnerovi uniknout trestnímu stíhání nebo trestu - za podmínky, že napomáháním nezískala / nezískal prospěch pro sebe nebo jinou osobu
• nepřekazí nebo neoznámí trestný čin, pokud tento čin nemohl překazit proto, že by uvedla svoji partnerku / svého partnera v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání

Významnější změnu přináší uzavření registrovaného partnerství do oblasti trestního řízení. Trestní řád přiznává partnerce / partnerovi:

• právo zvolit své partnerce / partnerovi obviněné / obviněnému z trestného činu obhájce, pokud tak obviněná osoba neučinila sama; je‑li obviněná osoba zbavena nebo omezena na způsobilosti k právním úkonům, může jí partnerka / partner zvolit obhájce i proti její vůli
• právo podat odvolání proti odsuzujícímu rozsudku ve prospěch odsouzené osoby, avšak pouze s jejím souhlasem
• právo odepřít výpověď jako svědkyně / svědek v trestním řízení vedeném proti obviněné partnerce / obviněnému partnerovi
• právo odmítnout svědeckou výpověď, jestliže by tím vystavil/a svojí partnerku/partnera nebezpečí trestního stíhání

Dopustí-li se jedna partnerka / jeden partner určitého níže uvedeného trestného činu proti druhé partnerce / druhému partnerovi, je trestní stíhání možné jen se souhlasem poškozené partnerky / poškozeného partnera. Jedná se např. o trestný čin pomluvy, ublížení na zdraví, ohrožování pohlavní nemocí, znásilnění, omezování osobní svobody, vydírání, krádeže apod.

Nicméně souhlasu poškozené osoby není třeba, je‑li zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět pod nátlakem, byla‑li způsobena činem smrt partnerky či partnera nebo je‑li poškozená osoba zbavena či omezena na způsobilosti k právním úkonům. K těmto situacím může dojít např. v případech domácího násilí, kdy oběť domácího násilí nedá souhlas k trestnímu stíhání partnerky či partnera nebo jej vezme pod tlakem zpět.

14. Daňové řízení