Polsko: Občas jsme se nestačily divit

Krakov z pohledu turisty – romantické historické město, úzké uličky, malebné domy, příjemné kavárny, centrum dlouhé historie katolického Polska. Krakov z pohledu lesbického páru, který už 15 let vychovává chlapce – nabízí mnohem méně příjemných míst, kde si Olga (47) a Jolanta (48) mohou posedět nad kávou. Obě ženy mnohokrát uvažovaly o odchodu ze země, nakonec zůstaly.

Považujete vás tři za rodinu?

Olga: Pro mě slovo rodina je něco absolutně nejvíc na světě, já sama jsem nikdy nežila v kompletní rodině, takže ve chvíli, kdy jsme se rozhodovaly o tom, jestli Jolanta otěhotní, promýšlely jsme to téměř celý rok, probrali jsme každý detail, snažily jsme se myslet a dbát na všechno. Konzultovaly jsme to s odborníky, s doktorem, se známými. Probíraly jsem  všechny možnosti – jestli získat sperma od dárce nebo z databanky, jakým způsobem to zařídíme, kde budeme bydlet, jak se budeme živit. Tehdy byla ještě celkem tuhá doba, takže jsme se to snažily promýšlet absolutně do každého detailu. Oběma nám bylo lehce přes třicet a cítily jsme se hodně zkušené, ale přesto pak ta realita byla úplně jiná než jsme si vůbec dokázaly představit. Občas jsme se skutečně nestačily divit.

Kdy jste se rozhodly, že chcete mít dítě?

Olga: Jako první s tím přišla Jolanta, upřímně kdyby to tehdy záleželo jen na mě, tak Krzysztofa nemáme. Ze začátku jsem měla strach, viděla jsem u kamarádek, které se vdaly, co všechno mateřství obnáší. Jolanta o tom začala stále častěji mluvit, cítila jsem, že dítě moc chce a v podstatě jsem neměla moc jinou volbu. Moc jsem nerozuměla té síle její touhy, byla ochotná vzdát se našeho života, hodně jsme tehdy cestovaly, protože v Polsku se nedalo dýchat. Snažila jsem se jí přednést všechna proti, ale Jolanta už byla skutečně rozhodnutá. Měla a mám ji moc ráda, takže jsem samozřejmě nemohla udělat nic, z čeho by byla moje láska nešťastná. Na druhou stranu, a to se potvrdilo, i když jsme zažily spoustu těžkých okamžiků, když je šťastná Jolanta, jsem šťastná i já.

Cítíte Krzysztofa jako něco, co stmeluje vás dvě, vaši rodinu?

Olga: Jak už jsem říkala, já nejsem příliš mateřský typ a dost jsem o sobě pochybovala. Jedna moje kamarádka dokonce měla teorii, že lesby vůbec nemají mateřský pud. Z počátku jsem měla strach o náš vztah, že se všechno rozplyne a bude jen starost o dítě. Teď je Krzysztof pro mě stejně důležitý jako Jolanta, vloni když jsme byla nemocná mi hrozně pomohl....jsem skutečně šťastná, že jsme se tenkrát rozhodly.

Otcem Krzysztofa je váš dlouholetý kamarád. Proč jste se rozhodly pro něj?

Jolanta: Varianta fyzického styku nepřicházela ani pro jednu z nás v úvahu, takže jsme pak už jen řešily, jestli využít oficiální databáze čili anonymního dárce anebo nějakého skutečného tatínka z okruhu našich známých. Obě jsme chtěly, aby dítě mělo možnost pocítit mužský element, také s ohledem na jeho budoucnost... prostě kdyby se cokoliv stalo, má Krzysztof na koho se obrátit. Taky jsme se nechtěly ocitnout v situaci, kdy budeme našemu synovi vysvětlovat, že je ze zkumavky. Nakonec se nám podařilo najít kamaráda, který souhlasil s podmínkou, že si nebude dítě nárokovat.

Jak jste ho našly?

Olga: Měli jsme takovou partu lidí stejného zaměření. Moc nám pomáhalo, že jsme se vzájemně podporovali a družili. Zpočátku nás s Jolantou nebrali moc vážně. Ale když jsme o tom nepřestávaly mluvit ani po roce a půl, jeden z nich u nás jednoho dne zazvonil, vypil litr vína a řekl, že nám chce pomoct. Jolantin gynekolog nám pak vysvětlil jak to můžeme zařídit samy doma. Takže nakonec se Jolanta po mnoha, ale opravdu mnoha pokusech podařilo otěhotnět díky semenu ze stříkačky. Stalo se to za docela dlouhou dobu, už jsme to skoro přestaly zkoušet. Těhotenský test jsme opakovaly snad pětkrát, nechtěly jsme věřit, že se to opravdu povedlo.

Dokážete říct, jaké výhody má pro Krzysztofa výchovy dvou matek?

Olga: Náš Krzysztof je na tom lépe než dítě jakéhokoli heterosexuálního páru, protože má teď spoustu babiček, dědečků, tet a strýčků, co ho mají rádi.

Jakým způsobem se dělíte o starost o domácnost? Co si myslíte o teorii, že ve vztahu musí někdo představovat muže a někdo ženu?

Jolanta: My to nemáme nijak striktně rozdělené. Většinou to vyplyne samo, asi je pravda, že ve vztahu je někdo více maskulinní a druhý více femininní. Ale v našem případě jsme spíš jako sestry, děláme vše společně a dohromady. Je to velmi výhodné v tom, že obě víme všechno a kdykoliv může jedna za druhou zaskočit.
A co takové technické věci jako úpravy v bytě nebo údržba auta?

Olga: Jolanta umí spravit všechno. A když něco nevíme, tak zavoláme kamarádům nebo opraváře, s autem jezdím jednoduše do servisu.

Má váš typ soužití nějaká úskalí a naopak výhody oproti heterosexuálnímu modelu?

Olga: Krzysztof má více blízkých osob než jakékoliv jiné dítě. Má prostě nás dvě, tatínka a spoustu přítel okolo. Jsme normální rodina. Říkají nám to i lidi, kteří nás znají. Jediné nepříjemnosti jsou, když  se začne vměšovat okolí. Například když Krzysztof začal chodit do školy a najednou se mu učitelka snažila vysvětlit, že mít dvě mámy není normální a že ostatní děti žijí jinak. My nemáme problém se s ním o tom bavit, vysvětlovat. Naše společnost není moc přátelská ani tolerantní. Krakov je navíc nejkonzervativnější město v Polsku. Určitě jste slyšeli o tom, jak lidé po homosexuálech v Krakově hází vajíčka a kameny, i ve Varšavě je vždy obrovský problém, aby radnice schválila gay pride. Neustále se tady slaví katolické svátky, všichni chodí do kostela a církev, ale i politické strany, jsou tady hlásnou troubou homofobie. Když jsme byly mladší prodiskutovaly jsme spoustu nocí, chtěly jsme odjet, odstěhovat se odsud pryč.

Jak tedy vnímá Krzysztof váš vztah?

Jolanta: Z mojí životní zkušenosti zatím vím, že problémy vytvářejí hlavně dospělí. Dítě si z toho dělá daleko menší hlavu. Dospělí rádi zveličují věci, které za to nestojí. Krzysztof už samozřejmě mnohokrát narazil a určitě ještě narazí, ale mluvili jsme spolu o tom několikrát, snažíme se ho připravovat na každou situaci, která by mohla nastat. A hlavně on ví, že se na nás dvě může stoprocentně spolehnout.